Typologie stanů 14. století

Po ušití několika stanů různých druhů se mi utvořila pěkná sbírka materiálů. Více zkoumání a hledání vždycky samozřejmě věnuji věcem, které vyrábím pro vlastní využití, takže většina hledání šla za šlechtickým stanem v první polovině 14. stol.

Nejvíce jsem se zaobírala stany tzv. loukoťovými, ačkoli toto označení je v našem pojetí dost nepřesné. Předně tedy loukoťová konstrukce spočívá v samotné loukoti, což je označení pro kruhový segment, ze kterého se vyrábí kolo. Nikoli mylný výklad, že loukoť je onen užívaný paprsek. Přesněji bych tedy stany tohoto typu nazývala asi jako stan s paprskovou konstrukcí.

Obsáhlá sbírka vyobrazení z dobových pramenů je dostupná v Kohovo sbírkách na rajce.idnes.cz, kde více než polovina je pro řešenou dataci velmi dobře použitelná.

Proporce

První věcí, kterou jsem zkoumala, byly proporce stanů. Nelze to brát stoprocentně jako bernou minci, většina vyobrazení je velmi schématická, ale nepodceňovala bych smysl pro proporce pánů iluminátorů. Tak jako tak je srovnání zajímavé, až na nějaké zřetelně velké odchylky se proporce zajímavým způsobem shodují. V jednom zdroji (tj. většinou i jeden autor) se proporce vždy shodují a zde jsem brala vždy jeden "vzorek", aby se srovnání nezkresloval dostupný počet vyobrazení z jednoho zdroje.

Na následujícím grafu je srovnáno 14 vyobrazení, kde jsem měřila z obrazu jednotlivé rozměry a vztáhla jsem všechny míry ku spodnímu průměru stanu.

1. naměřené poměry

Šířka v místě paprsků se pohybuje ve dvou polohách, buď průměrně 0,57 nebo 0,86 z šířky základny, tj stany mají poměrně dost šikmé boční stěny nebo naopak velmi strmé.

Celková výška stanů se ve všech případech nápadně blíží číslu 1, tj. šířka základny se rovná celkové výšce stanu. Až na dvě výjimky s poměrem cca 2, jde průměrně o hodnotu 1,17.

Výška střešní části vůči základně se ve všech případech pohybuje okolo třetiny, průměrně 0,32. Zde by bylo asi zajímavější srovnání vůči výšce celkové, které je ve všech případech bez výjimky také nápadně podobné, průměrně je to 0,25.

Celková velikost

Určit absolutní velikost je záležitost ještě problematičtější kvůli reverzní perspektivě obrazu a zobrazováním velikostí dle jejich relativní důležitosti. Jako jediné vodítko v tomto ohledu lze brát osoby, nábytek a děje zobrazované uvnitř stanu. Opět rozbor z dostupných příkladů:

Codex Manesse (Něm., 1320) - tři osoby sedí

Dalimil (It., 1330 - 40 ) - pět stojí; sedm sedí

French works - Somme le Roi (Fr., 1330) - jedna osoba leží v posteli a jedna stojí

Prophecies of Merlin (Fr., 1310 - 30) - jedna osoba sedí a dvě stojí; čtyři sedí; dva sedí

Maciejowská bible (Fr., 1250) - dvě sedí se třemi dětmi a čtyři stojí; sedm sedí s jedním dítětem

Willehalm (Rak., 1320) - jedna v posteli

slonovinové zrcátko (Fr.) - dvě hrají v šach a dvě stojí

Není mým cílem dělat z tohoto nějaké závěry nebo určovat, kolik centimetrů zabere jedna sedící nebo stojící osoba. Ale obecně stany dnes používané jsou vydávané za stany vojenského ležení a ty bych soudila, že patřili k těm menším. Pán tam potřeboval postel a minimální vybavení např. jedné truhly a i takový stan může vypadat luxusně a očividně honosně právě provedením detailů. Běžná praxe dnes se snaží stan mít co největší, aby se tam vešla minimálně celá rodina, pod zástěrkou toho, že jde o honosný stan.

2. French works - Somme le Roi, Fr., 1330

3. Prophecies of Merlin, Fr., 1310 - 30

Konstrukce

Samotná konstrukce byla už nakousnutá v samém úvodu. Troufám si říct, že vedle sebe existovala konstrukce loukoťová i paprsková, ostatně i na některých vyobrazeních jsou stany viditelně hranaté nebo naopak oblé. To jsou ale jen spekulace, které samotná vyobrazení nemůžou potvrdit ani vyvrátit. Jediné, co lze s jistotou vysledovat je způsob upínání na lana, i když z mnohem později datovaných zdrojů. Na obrázcích lze vidět dva způsoby upínání lan a to na úplný vrcholek stanu nebo na několika bodech v úrovni přechodu střechy a stěn (asi uvázáno na paprsky?).

K detailům samotné látkové části lze snad jen odkázat na jeden z dochovaných stanů (ač pozdějšího data pol. 17. stol.) z musea v Basileji, na obrázcích je vidět detail upevňování lan i kolíků a co je zajímavé, i způsob šití bočních švů pomocí vloženého modrého pásku, který šev poté schová.

4. Kriegsbuch, Něm., 1496

5. Longherin, Něm., 1490

Barevnost

Ze všech zkoumaných obrazů je zřetelná barevnost stanů, ať už plošná nebo čárová. Obecně bych řekla, že vedle sebe opět existují dva způsoby - čárové a ornamentální barevné výzdoby a plošně barevné plochy často odpovídající jednomu celému "poli" ve stěně nebo střeše stanu. Může tedy jít o používání barevných tkanin na částech stanů (setkala jsem se i s interpretací barevné střechy jako druhého přehozu přes základní látku), výšivku nebo malbu, případně kombinace všeho. Nejdůležitější závěr pro mě je ten, že jsem nenašla čistý bílý stan, vždy má aspoň naznačenou barevnost třeba v lemu po obvodě střechy.

Druhou kapitolou je barevnost uvnitř stanu, která snad vidět ještě častěji a výrazněji než barevnost na vnějším lící. Pravděpodobně jde o vnitřní závěsy, které určitě dobře vypadaly, ale mohli asi také sloužit jako tepelně izolační vrstva. Na vnitřních závěsech je velmi často vidět i různé vzorování a jsou dost pečlivě malovány, soudím z toho tedy, že nešlo o věc banální, když byl na její zobrazení kladen takový důraz.

6. Bible historiale, Fr., 1320 - 40 

7. Prophecies of Merlin, Fr., 1310 - 30

8. Život Eustachův, Fr., 1300 - 1350 

V této fázi zmíním i jeden téměř intaktně dochovaný stan (sice z první poloviny 16. stol.), kde můžeme sledovat provedení. Tradičně byl přisuzován Karlu V. Habsbuskému, ale dnes se soudí, že vlastníkem byl admirál Martim Afonso de Sousa a stan figuroval v indických koloniích. Technika provedení může být i přisuzována i Indům, ale je obecně tvrzeno, že stejné techniky byly používány v Evropě. Nějaké obrázky k vidění zde.

Na závěr web s odkazy na vyobrazení a originální kusy stanů zde.